Ve věku online překladačů sláva klasických konverzačních příruček upadá. Přesto jich v regálech knihkupectví najdeme ještě dost na to, abychom pojali podezření, že je stále někdo používá. Slyšel jsem legendy o tajuplných lidech, kteří se z nich učili v letadle cestou na dovolenou. Jaká jsou úskalí knižních konverzací? A k čemu naopak mohou být užitečné?
Představte si jednoduchou situaci. V rychlovlaku do Francie se naučíte, jak si v divadle říci o vstupenku. Kroutíte ústy tak dlouho, až se vám podle českého přepisu konečně podaří vyslovit ten shluk divně poskládaných slabik. Zrcadlo v prázdném kupé naštěstí chybí. Když vystupujete na Gare du Nord, máte pocit mysl pozdvihující hrdosti.
U pokladny divadla ze sebe frázi vysoukáte. Opakovaně. Jde to hůř, než nanečisto. Něco tady nesedí. Zní to komicky. Paní za přepážkou pomalu ztrácí trpělivost, když větu opakujete potřetí. Ale povede se. Dáma se usměje. A… odpoví!!!
Proboha! Taková odpověď v knize nebyla. Nebo ji pokladní vyslovuje trochu jinak? Kdo ví. Zachvátí vás panika, konverzační příručka vám vypaluje do kapsy díru. Vše zachrání divoká gestikulace rukou a mimická gymnastika obličeje. Máte vstupenku. Knížku s frázemi necháte po představení položenou na sedačce.
Běžný jazyk není říkanka
Jazyk zkrátka není básnička, kterou se naučíte nazpaměť. Živá řeč se kroutí a hemží jako klubko nítěnek. Když do nich vložíte strnulý klacík, za chvilku se jen ztratí v té živelné změti.
Jsem moc rád, že se mi na internetu podařilo dohledat proslulou scénku ze Sešlosti Luďka Nekudy. V ní se v Čechách potkají dva odlišně hovořící cizinci Iva Janžurová a Jiří Císler, kteří pro vyjádření vzájemných sympatií použijí konverzační příručku jako styčný bod.
Co je vlastně špatně?
- konverzační příručky vycházejí v sériích, kdy se stejný český podklad jen slepě přeloží do dalších jazyků
- slovíčka nemusí být v praxi použitelná
- chybí synonyma (prostě je tam jen jeden výraz, který vybere autor knihy)
- chybí informace, jako například tvary množného čísla
- výslovnost může chybět nebo je mnohdy napsána českým přepisem (může vést k nedorozumění u hlásek, které jsou od češtiny odlišné)
- chybí příkladové věty a další kontext
Konverzační příručky a obrázkové slovníky vycházejí v sériích, kdy se vezme stejný podklad (český překlad, stejné sady obrázků atd.) a slovíčka se jen bez kontextu přeloží do dalších jazyků, podle verze knihy.
Proč je to problém? Každý jazyk vychází z jiné kultury. V příručce chybí krajové speciality a jiné sekce zase přebývají. Kapitolu o lyžování v zimních střediscích můžete při cestě do Ghany s knihy bez problémů vytrhnout. V obchodě s ovocem vám zase bude chybět řada slovíček pro místní sortiment.
Konverzační průvodci jsou řádkové slovníky. Máte v nich maximálně ještě výslovnost, ale chybí další důležité údaje, jak se slovíčkem v textu naložit. Mnohdy obsahují slovní zásobu, která je spíše akademická. Jinými slovy, někde v jazyce sice existuje, ale v praxi se používá spíše jiná slovní zásoba.
Tohle se mi stalo například v japonštině, kdy jsme vždy vyžadovali spíše tvůrčí domácí úkoly. Mnoho slov, která jsme našli v konverzačních příručkách či v jednoduchých slovnících, prostě vůbec nesedělo – buď se daný výraz zrovna nepoužíval v příslušném kontextu, nebo se přestal používat v moderní japonštině, nebo zastaral přepis v písmu kanji.
K čemu příručky použít účelně?
- slovíčka a fráze v základních kategoriích
- pro komické skeče 🙂
Občas se vám ale stane, že se chcete naučit slovíčka z určité kategorie. Například si jedete do Německa koupit oblečení. Chcete se tedy zaměřit na slovní zásobu z této oblasti. V kombinaci s efektivními metodami učení (kartičkové programy, učení v příkladových větách) pak dostává příručka smysl. Vše zde totiž najdete uceleně zpracované. Z výše uvedených důvodů ale doporučuji, ověřit si správnost daných výrazů ještě jinde.
Konverzační příručky jsou vskutku vděčným tématem pro komické scénky. Níže je skeč od slavných Monty Pythonů:
Z této scénky navíc pochází legendární hláška „My hovercraft is full of eels“, tedy „Mé vznášedlo je plné úhořů“. Stala se z něj fráze, jež byla přeložena do desítek jazyků. Osobně ji rád používám, když po mně někdo chce, abych mu jen tak „něco řekl“ v jazyce, který se právě učím. Je to totiž dostatečně absurdní odpověď na absurdní dotaz 😉
A co vy? Už jste si někdy koupili konverzační příručku? A použili jste ji? Zažili jste přitom něco mimořádného? Máte své tipy, jak takové publikace využívat efektivně? Umíte v cizím jazyce nějakou legrační frázi?